Aktuality

Husy jsou obecně mezi odborníky považovány za velmi inteligentní ptáky. jejich způsob a systém komunikace je důvtipně propracovaný a skvěle fungující. Platí to i o huse velké (Anser anser), která v naší oblasti hnízdí. Je to jistě dáno tím, že není predátor, nýbrž (i přes svoji velikost) lovenou kořistí. Stačí jeden přelet nedospělého orla mořského nad rybníkem a celé osazenstvo hladiny včetně hus se kvapně rozletípo okolí. Orel svoji kořist obvykle za letu neuloví. Husy navíc tráví většinu života v často mnohohlavých hejnech, kde je komunikace mezi jednotlivými kusy nezbytností. Výjimkou je doba rozmnožování, kdy jednotlivé páry obsazhují svoje hnízdní teritoria a často o ně svádějí souboje.

Čejka chocholatá (Vanellus vanellus) je sice stále ještě nejhojněji hnízdící druh bahňáka u nás. Vzhledem k tomu, že je to druh, jenž povětšinou ke svému hnízdění využívá obhospodařovanou zemědělskou krajinu, jeho hnízda jsou často vezmou zasvé pod zemědělskou mechanizací. Čejka chocholatá je velmi otužilý pták vajíčka snáší již v dubnu, za teplých jar i dříve, Teda ještě před zahájením jarních zemědělských prací. V současné době probíhá po celé ČR podrobné sčítání hnízdišť tohoto druhu a současně i program na ochranu jeho hnízdišť.

Přečtěte si článek o nářečí českých strnadů v časopise Naše příroda č.2 ročník 2012.

Skorec vodní (Cinclus cinclus) je jen velevzácným zatoulancem do oblasti, a to výhradně v zimních měsících. V nížině pro něj nejsou dostatečně čisté a bystře tekoucí mělké vody, na jejichž dně by mohl sbírat larvy chrostíků a dalšího vodního hmyzu, jimiž se živí. Hnízdí 2x do roka a je jedním z nejraněji hnízdících druhů u nás. Sameček obhajuje revír svým jednoduchým neumělým zpěvem již v únoru a v hnízdě postaveném na skalní stěně často těsně nad vodou snáší samička vajíčka již v březnu. Nejbližší hnízdiště se nachází v kopcích u Jičína.

Tímto úsměvným názvem se ve staré češtině označuje štíhlý pěvec, který podobně jako mnoho dalších ptačích druhů doprovází člověka až k jeho příbytkům. Vědecký název je konipas bílý (Motacilla alba). Lidový název si vysloužil díky charakteristickému pohupování celého těla a kývání ocáskem. Tento druh hnízdí v polodutinách, jež mu právě lidské stavby poskytují, např. na římsách, trámech, ve výklencích. V oblasti běžně hnízdí. Přestože hnízdo je často od vody vzdáleno, jako všichni druhy konipasů si i tento druh hledá potravu s oblibou na mokrých a bažinatých stanovištích. je velmi otužilý a v mírnějších zimách zde setrvává i přes zimu. Převážně je ale tažný.

Stejně jako jeho bratrance, ani budníčka většího (Phylloscopus trochilus) v přírodě jen stěží zahlédnete. je to velmi drobný ptáček, jeden z nejmenších, kteří u nás žijí. Zato ho ale zcela jistě nepřeslechnete. Jeho hlasitý a vytrvalý zpěv, který se podobá zkomolenému trylku pěnkavy obecné, je slyšet dodaleka. V oblasti pravidelně a poměrně hojně hnízdí. Má rád nepříliš husté a mladé lesní porosty. Hnízdo staví v keřovém patru velmi nízko nad zemí.

Linduška luční (Anthus pratensis) je druh, který se vrací ze zimovišť velmi brzy. Svoje hnízdní revíry na lukách obhajuje saneček často ještě na sněhové pokrývce typickým zpěvem přednášeným během krátkého letu. Pravidelně protahuje a nehojně a nepravidelně v naší oblasti hnízdí.

Krásná drobná kachnička polák malý (Aythia nyroca) patřící do skupiny potápivých kachen je pravidelný, avšak nehojný návštěvník oblasti Rožďalovických rybníků. Přestože je velmi drobná a vyskytuje se v počtech pouze několika jedinců, její přítomnost lze snadno zjistit podle nápadné a zdálky viditelné bílé skvrny na boku pod úrovní ocasu. Je to severský druh a našimi kraji pouze protahuje. Na snímcích koupající se sameček.

Jsou ptačí druhy, za kterými se jezdí na opačný konec světa. A jsou i takové. které máme přímo za humny. A často o nich mnoho nevíme. Zážitky s nimi prožité jsou navíc daleko intenzivnější a silnější, než s těmi "cizími". Obzvlášť, když za vámi "přijdou" až do zahradní restaurace, jako např. tento drozd zpěvný (Turdus philomelos), který si nevychutnáva.l jako my, chlazenou Plzeň, nýbrž žížaly a jinou bezobratlou havěť v trávě a loňském spadaném listí. To se to pak fotí.

Jako každý rok i letos se prvními předzvěstmi jara v rákosí stali zpívající samečci strnada rákosního (Emberiza schoeniclus). kteří se jako černobílé lampičky rozsvěcují na samých vrcholcích rákosových stvolů a neúnavně opakující svoji jednoduchou melodii.

Již více jak týden se na Zrcadle a jeho blízkém okolí vyskytuje obrovské hejno husí. Pozorovány byly jak husa velká (Anser anser), tak husa polní (Anser fabalis) a také husa běločelá (Anser albifrons). Celkový počet jedinců dosahuje počtu okolo 2 500 ex. Přes den se celé hejno zdržuje na rozsáhlých vodních plochách zatopeného pole u rybníku Nečas. Takové hejno hus doposud nebylo ještě v ptačí oblasti pozorováno. Stát se na chvíli "členem" hejna je fascinující zážitek.

I obyčejná zimní procházka může pozornému pozorovateli přinést neobyčejné zážitky. Stačí se jen dobře dívat. Spatřit můžeme nejen ptačí druhy, které jsou u nás k vidění celý rok, ale při troše štěstí i vzácné hosty ze severu.

Zima je pro všechny zvířátka žijící ve volné přírodě velmi shovívavá. Na rybnících je celkem živo, neboť jejich hladiny jsou rozmrzlé a mnoho druhů vodních ptáků nemuselo odletět na jih.O zajímavá pozorování letos není nouze.

Fotografům zato podmínky příliš nepřejí, počasí sice teplotně nad normálem, ale hezkých slunečných dnů je poskrovnu. Výhodu to má tu, že si konečně najdou čas zpracovat snímky, které doposud vězely někde v databázi a čekaly na zpracování. Jako tyto, na nichž je severský druh, který zatím (aspoň pokud je mi známo) nebyl na území ČR zaznamenám. Jedná se o puštíka bradatého (Strix nebulosa). Setkání s touto sovičkou jsem si užil, bohužel jen opět prostřednictvím jejího majitele - sokolníka.

Je sice uveden v seznamu ptačích druhů zastižených na území ČR, ale jeho pozorování jsou velmi vzácná a ojedinělá. Pokud byste ho pozorovali na Rožďalovicku, byli byste zaručeně první, kteří by ho zde zastihli. Orel stepní (Aquila nipalensis) zde pozorován doposud nikdy nebyl. Jeho domovinou je východní Evropa a Asie. Tento exemplář je sokolnický dravec.

Dlouhé zimní večery mají mnoho výhod a skýtají mnoho možností. Jednou z nich je to, že člověk má spoustu času na spoustu věcí, které doposavad nestihl. Např. zpracování fotek, které byly od léta pečlivě uložené v počítači a tam čekaly a čekaly ... až na ně dozraje čas za dlouhých zimních večerů. Nejinak tomu je i s těmito fotografiemi bramborníčka černohlavého (Saxicola rubicola). Snímky byly pořízeny v červenci 2011 v okolí rybníka Zrcadlo, kde tento druh pravidelně hnízdí. Na podobnou podívanou si musíme počkat zase aý na jaro. Bramborníček je druh, který u nás na zimu nezůstává a vrací se opět až na na jaře. Zima sice ještě pořádně nezačala, ale o ten pověstný krůček jsme jaru přece jen blíž.

Křivka obecná (Loxia curvirostra) je poměrně rozšířeným druhem především v rozsáhlých smrkových lesích. Její nápadně zakřivený zobák slouží ke snadnému otevírání smrkových šišek, jejichž semínky se křivka živí. představují tak energeticky bohaté krmivo, díky němuž  a díky hnízdu se silnými stěnami dokáže v některých letech vyhnízdit i v zimě.

Zatímco orla mořského čekají svatební lety a stavění hnízda až na přelomu ledna a února, výr velký (Bubo bubo) začíná svůj tok svým typickým hlubokým houkáním již koncem prosince. Tento druh doznal velkého rozšíření v posledních letech a jeho hnízdo můžeme najít i mimo jeho původní skalní lokality, ale např. i na zemi u paty starých stromů. 

První mrazíky už jsou za námi, i když na pořádnou zimu se teprve čeká. Orel mořský (Haliaetus albicilla) ale již nyní hlídá svůj hnízdní revír, neboť již brzy po novém roce začne opravovat a dostavovat několik let obsazované hnízdo, aby hnízdní pár v únoru zasedl na první ze dbou vajec, které obvykle samice snáší. Jen pokud úplně zamrznou hladiny rybníků a řek, na krátký čas se přemístí ke snadněji dostupným zdrojům potravy, nezamrzlým vodním hladinám. 

Člověk by si řekl obyčejná volavka popelavá (Ardea cinerea), co se na ní dá nafotit pěkného? Je to běžný pták. Ale zastihněte ji v malebné kráse podzimu a uvidíte, že i takto "obyčejný" pták s podzimní scenérií vytvoří úžasnou kompozici.

První mrazíky už máme za sebou, ale někteří opozdilci se stále ještě neuložili k zimnímu spánku, i když je již nejvyšší čas. Jako např. tento ježek východní (Erinaceus concolor). V suchém listí by si nměl co nejdříve najít a zařídit teplý úkryt, abychom se s ním na jaře zase shledali.

Ve čtvrtek 24.11.2011 byla v Nymburském muzeu za účasti zástupců města a patronací České společnosti ornitologické otevřena výstava fotografií ptactva "Zaostřeno na ptáky". V útulných komorních prostorách je instalováno 54 fotografií čtyř autorů. Kromě velkoformátových fotografií je zde představena činnost patronátní skupiny ptačí oblasti Rožďalovické rybníky, její osvětová i odborná činnost, význam kroužkování a možnosti ochrany ptactva. Výstava potrvá do února příštího roku.

(foto Vladimíra Šoltysová)

Hory jsou sice nejčastěji fotografovanými exteriéry těchto dvou kanadských provincií, ale návštěva pobřeží Pacifiku je zcela jistě neméně silným zážitkem. Téměř 100% vlhkost, každodenní deště, rozeklaná skalnatá pobřeží, nespočet ostrovů a ostrůvků kypících životem neuvěřitelně pestré flóry i fauny.

Rozhlasová roportáž na stanici ČRo Hradec Králové z tohoto výletu zde

Letos v říjnu jsem dostal nabídku navštívit tyto dvě západokanadské provincie. Takové výzvě se jen velmi těžko odolává. Navštívil jsem jak nádherné horské národní parky Skalistých hor, tak podmanivé pobřeží Tichého oceánu. Zážitků je tolik, že by se to na web snad ani nevešlo. 

Podzim je obdobím, ve kterém je možné i v naší oblasti spatřit, potkat, pozorovat nebo alespoň zaslechnout velmi vzácné druhy ptáků, za kterými se jinak musíme vydávat do dosti vzdálených krajin. Protože jsme uprostřed rybníků, týkají se tato setkání hlavně ptačích druhů mající vztah k vodě. Jedná se o vzácně protahující druhy, pouze polák velký je druhem, který v oblasti hnízdí.

Fotografování vážek je velmi svébytná disciplína. Nesmí moc svítit sluníčko, nesmí moc pršet, nesmí moc foukat vítr ... Nejdůležitější je zjistit, kde se nějaké vážky vyskytují. Pak je lepší za nimi neběhat, nenahánět je, ale počkat si na ně na místě, kde jsme je spatřili. rády se po určité době vracejí na svá oblíbená stanoviště, dokonce na ten samý klacík nebo stvol rákosu. A když tam na ně již čekáme, nechají nás přiblížit velmi blízko.

Průkopník ornitologie na Kopidlensku a Rožďalovicku Zbyněk Smolík oslaví letos v srpnu významné životní jubileum - stává se velmi velmi svěžím šedesátníkem.

Jeho ornitologické aktivity pomohly objevit mnohé nové ptačí druhy v oblasti. Věnuje se především sledování rákosinných ptačích populací,spolupracuje na několika odborných programech. Stal se zakládajícím členem patronátní skupiny pro ptačí oblast Rožďalovické rybníky. Jeho velkými vášněmi jasou především chřástali vodní a kropenatí, slavík modráček, sýkořice vousatá a samozřejmě fenomém zdejšího kraje jeřáb popelavý.

V letošním roce proběhl v ptačí oblasti Rožďalovické rybníky již 12. ročník odchytové kroužkovací akce v rákosinách rybníka Zrcadlo. Tradiční termín, druhý týden v srpnu, byl ovlivněn letos více než v jiných letech , velmi nepříznivým počasím, které negativně ovlivnilo průběh odchytu. Deštivé počasí zapříčinilo i nevelký zájem ze strany tradičních účastníků – kroužkovatelů i laických návštěvníků. Poustevničili jsme zde tedy ve velmi komorním počtu pěti kroužkovatelů.
       Přesto, že počty okroužkovaných ptáků patřily letos k nejslabším za celých 12let trvání akce, byly odchyceny zajímavé druhy včetně slavíka modráčka (Luscinia svecica cyan.) , bukáčka malého (Ixobrychus minutus), většího počtu rákosníků velkých (Acrocephalus arundinaceus) nebo cvrčilek slavíkových (Locustella luscinioides). V letošním roce byl termín zvolen v průběhu masivního tahu konipasů lučních (Motacilla flava), který probíhal po celých sedm dní trvání odchytu. Ani jeden z kroužkovaných konipasů lučních nebyl kontrolován podruhé.
    Akce splnila i faunistický účel. V průběhu akce byly pozorovány následující druhy : orlovec říční (Pandion haliaetus) 1 ex., orel mořský (Haliaetus albicilla) 3 ex., včelojed lesní (Pernis apivorus) pár se 3 mláďaty, ostříž lesní (Falco subbuteo) 1 ex., jeřáb popelavý (Grus grus) 2 páry se vzletným mládětem a několik subadd. ex., koroptev polní (Perdix perdix) 1 ex., křepelka polní (Coturnix coturnix) 3 volající samci, koliha velká (Numenius arquata) 4 ex.  
Nezbývá než si popřát, abychom se zde sešli zase za rok, s lepší bilancí, ve větším počtu, ale stále stejně spokojeni.

Přehled okroužkovaných druhů naleznete zde

Rozhlasová reportáž na stanici ČRo Hradec Králové z letošní akce zde

V sobotu 6.8.2011 v 15,00 hod. proběhla na Valdické bráně výstava fotografií Vladimíra Šoltyse. Většina fotografií byla pořízena právě v ptačí oblasti Rožďalovické rybníky a v Českém ráji. Za účasti předního českého fotografa Jaroslava Jiřičky, mladého houslisty Václava Pokorného a pořádající agentury Nahoru - dolů se přišlo podívat na 50 návštěvníků. Výstava potrvá do 11.září 2011.

Tento druh patřil vždy k velmi vzácným zatoulancům na Rožďalovicku. Výskyt byl zaznamenávám ojediněle, jednotlivé exempláře, většinou mladí jedinci. V poslední době se ale v ptačí oblasti objevuje častěji. Je to zřejmě způsobeno zvětšováním hnízdních populací v jižních Čechách a na jižní Moravě a šířením druhu do nových oblastí. Hnízdění zde však ještě zaznamenáno nebylo.

Potápka malá je druh běžně se v oblasti vyskytující i hnízdící. V těchto letních měsících je možné zastihnout dospělé ptáky krmící mláďata. Pro potravu se potápí  pod hladinu a mláďatům přináší drobné rybky nebo rozličný vodní hmyz.

Název řeky Biebrza je odvozen od výrazu, který v Polštině i Běloruštině znamená bobr. Těch je tu doposavad dost a dost. Stejně tak, jako losů, vlků, rysů a především ptáků. Biebrzanský národní park se rozkládá na 59 000 ha a kromě prastarých silnic z dob ruských carů, které jsou postaveny na náspech, je celá tato oblast podmáčená a každoročně zaplavovaná nesčetnými potoky a říčkami. Nejsledovanějším ptačím druhem je "vodniczka", což je polský název pro rákosníka ostřicového (Acrocephalus paludicola). Na tomto místě hnízdí velých 20% jednoho z nejvzácnějších ptáků evropy. V současné době probíhá hned několik záchranných programů zaměřujících se na zachování hnízdních lokalit tohoto druhu. Ta spočívá v pravidelném kosení rozlehlých ploch rákosin a ostřic. Největším problémem je využití této biomasy.

Rozhlasová reportáž na stanici ČRo Hradec Králové z tohoto výletu zde

Stále ještě jarní čas s teplotními rekordy je lepší trávit u vody. kromě ochlazení tu lze najít i mnoho zajímavého. Třeba nespočet tzv. "tandemů", jak se odborně nazývají pářící se vážky, v romto případě se jedná o šidélko brvonohé (Platycnemis pennipes).

Konipas horský (Motacilla cinerea) je jedním ze tří druhů konipasů, který hnízdí v ptačí oblasti. Jeho hnízdištěm jsou rychle tekoucí vodní toky, a to i v níže položených oblastech, jakou je Rožďalovicko. Narozdíl od skorce vodního mu ale stačí jen pár metrů zurčící vody. Nejčastěji lze tohoto nápadně žlutě zbarveného štíhlého ptáčka spatřit u Bučického mlýna pod stavidlem. Hnízdí ale na i na dalších místech. Je to velmi otužilý druh a není výjimkou i jeho zimování. Jinak je to ale druh tažný, jak dokládá kontrolní odchyt jednoho exempláře ze Španělska (viz. kapitola "Kam létají").

Skorec vodní (Cinclus cinclus) není stálým obyvatelem ptačí oblasti. na jeho vkus jsou zdejší potoky a říčky poněkud lenivé a pomalé. Jeho prostředím jsou rychle tekoucí vody horského a podhorského charakteru. je to jediný pěvec, který se za svojí potravou potápí. Je velmi stálý, takže svůj rodný kraj neopouští ani v zimě. Hnízdí velmi časně, již na konci dubna bývyjí v hnízdě mláďata z první snůšky. Je to zavalitý pták hnědého zbarvení s nápadnou, smetanově zbyrvenou náprsenkou.